Cca po 10 minutách (záleží na tom, jak je skupina tématem zaujata, tre–

nér citlivě reguluje čas vlastní hry) dostanou za úkol jednotlivci představit

skupině partnera, kterého měli ve dvojici, a údaje, jež se od něj dozvěděli.

Po představení ve dvojici dostanou vždy oba partneři prostor pro „uvedení

věcí na pravou míru“ ­ tedy pro upřesnění údajů, které poskytli druhému,

nebo vysvětlení nesrovnalostí.

Vyhodnocení (diskuse): Pokud je skupina vhodně naladěna, je dobré

promluvit o tom, zda jsme našli nějaké spojitosti (např. některá jména pro–

cházejí řadou kultur ­ Eva, Marie, varianty Jiřího). Pokud to účastníci ne–

vnímají jako ohrožující, lze pokusit se „přeložit“ jména kolegů do svého ja–

zyka (pro vyváženost alespoň do 2 jazyků, ne pouze do jazyka majoritní

kultury!). Hráči mohou rovněž hledat spojitosti přes hranice kultur, obdob–

né rodinné historie (např. jméno po nějakém předkovi) apod.

Kontraindikace: Vedoucí hry (trenér) by neměl tento druh zážitku vo–

lit, pokud sám má nějakou traumatizující zkušenost, která se váže ke jmé–

nu a s níž není sám dosud vyrovnán. Zvážit tento způsob práce je také vhod–

né, pokud víme, že v kultuře některého z hráčů je jméno příliš osobním

a intimním údajem. 

160